Šumice (okres Brno-venkov)

obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji

Šumice (německy Schömitz[4]) jsou obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Nacházejí se v Dyjsko-svrateckém úvalu, asi 6 km západně od Pohořelic. Žije zde 312[1] obyvatel. Obec je součástí sdružení obcí Čistá Jihlava a od roku 2013 je také členem místní akční skupiny Podbrněnsko. V rámci správy římskokatolické církve spadá pod farnost Loděnice u Moravského Krumlova.

Šumice
Zvonice
Zvonice
Znak obce ŠumiceVlajka obce Šumice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecPohořelice
Obec s rozšířenou působnostíPohořelice
(správní obvod)
OkresBrno-venkov
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel312 (2024)[1]
Rozloha8,62 km²[2]
Katastrální územíŠumice
Nadmořská výška207 m n. m.
PSČ671 75
Počet domů100 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduŠumice 11
671 75 Loděnice u Moravského Krumlova
obec@sumice.eu
StarostaRobin Ondrášek
Oficiální web: www.sumice.eu
Šumice
Šumice
Další údaje
Kód obce594903
Kód části obce164241
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jde o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční trať Vinohrady).

Jméno vesnice bylo odvozeno od osobního jména Šuma (jehož základem je sloveso šuměti). Původně šlo o pojmenování jejích obyvatel Šumici a jeho význam byl "Šumovi lidé". Do němčiny bylo jméno převedeno (možná z české předlohy Šumnice) nejprve v podobě Schömnitz (zapisováno i Schemnitz), které se posléze změnilo na Schömitz. Vlivem německého jména se i v češtině ve středověku užíval tvar Šemnice.[5]

Historie

editovat

Nejstarší známá pečeť pochází ze 17. století. Je oválná a ve středu zobrazuje radlice čepelí vzhůru, mezi vnějším a vnitřním kroužkem je uveden nápis „SIGIL.DAS.DARF.SEMNYTZ.1676“. Tento pečetní symbol byl převzat také do návrhu nového znaku obce. Radlice byla doplněna vinným hroznem v erbovních barvách Lichtenštejnů a dvěma odvrácenými liliemi – atributem svatého Antonína.

Nejstarší dochovaná zmínka o dvoře v Šumicích pochází z roku 1365. Menší díl obce byl majetkově rozdroben mezi několik majitelů. Větší náležel klášteru Rosa coeli a roku 1443 přešel do držení louckého kláštera.

Roku 1531 získal ves Zikmund Válecký z Mírova na Olbramovicích. Olbramovická vrchnost se však připojila ke stavovskému povstání, za což jí byl po porážce stavů na Bílé hoře v roce 1620 zkonfiskován majetek. Šumice tak spolu s Olbramovicemi připadly Moravskému Krumlovu. Celé krumlovské panství koupil roku 1622 Gunkadar z Lichtenštejna za 600 tisíc zlatých. Lichtenštejnům se podařilo, aby bylo krumlovské panství prohlášeno za jejich dědičné knížectví (potvrzeno Ferdinandem II. roku 1633). V držení tohoto rodu pak ves zůstala až do zrušení patrimoniální správy roku 1848.

Během třicetileté války Šumice trpěly těžkou devastací a rabováním. Od roku 1655 jsou v obci vedeny matriční záznamy. V roce 1783 žilo ve vesnici 284 lidí. Roku 1790 otevřela farnost v obci školu, do té doby byly všechny šumické děti zapsány ve škole v Loděnicích. Po zrušení patrimoniální správy v roce 1848 se Šumice staly součástí krumlovského okresu. V roce 1890 dosáhla obec největšího počtu obyvatel, neboť zde žilo 553 osob, z nichž čtyři pětiny byly německé národnosti. Na počátku 20. století byla obec přičleněna k mikulovskému okresu.

 
Přírodní rezervace Šumický rybník

Většina obyvatel pracovala v zemědělství. Obyvatelé Šumic se v minulosti věnovali vinařství, kterému se tu dobře dařilo. Obživu získávali také polním hospodářstvím a dobytkářstvím. Vzhledem k mírnému klimatu se zde kromě různých druhů obilovin pěstovaly brambory, kukuřice, zelenina, víno a cukrová řepa, která se pěstovala na přibližně 25 % z celkové výměry orné půdy a byla prodávána do nedalekých cukrovarů.

Během první světové války přišlo o život 25 vesničanů. Po rozpadu Rakouska-Uherska se podle smlouvy ze Saint-Germain v roce 1919 stala obec součástí nově vzniklé Československé republiky. Mezi sčítáním lidu v letech 1910 a 1930 se šestiprocentní podíl české populace zvýšil na 39 %. Obec byla elektrifikována v roce 1922, vodovod byl postaven v roce 1927. V roce 1938 byla podél potoka postavena linie lehkého opevnění. Mnichovskou dohodou byla obec na podzim 1938 postoupena Německu, od 1. října 1938 byly Šumice součástí říšské župy Dolní Podunají.

V průběhu druhé světové války přišlo o život 24 obětí obyvatel Šumic a během postupu Rudé armády v květnu 1945 byli v obci zastřeleni dva muži. Obec se téhož roku opětovně stala součástí Československa. Na základě Benešových dekretů byli v roce 1945 němečtí obyvatelé obce odsunuti. Jejich veškerý soukromý a veřejný majetek byl podle dekretu č. 108/1945 zabaven.

Po válce spadaly Šumice pod okres Moravský Krumlov, který byl zrušen v roce 1960. V letech 1961–2006 patřily pod okres Znojmo a od 1. ledna 2007 jsou součástí okresu Brno-venkov. V roce 1998 byla v katastru obce vyhlášena přírodní rezervace Šumický rybník.

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel a počtu domů (sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 437 491 553 530 531 520 537 344 340 307 285 261 218 248 281
Počet domů 65 71 76 78 79 79 87 89 81 80 80 85 86 85 100

Vývoj počtu obyvatel

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v okrese Brno-venkov#Šumice.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Šumice na německé Wikipedii.

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Dostupné online.
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 120. 
  5. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 568.
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-03-27. 
  7. Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Pohořelice, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2021-03-26 [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat