V 19. století za to bylo vězení, teď galerie přirovnává snímek k Botticelliho Venuši

V 19. století za to bylo vězení, teď galerie přirovnává snímek k Botticelliho Venuši
Félix Jacques Moulin: Akt (fotografie pořízená slaným procesem z papírového negativu, cca 1850). Ze sbírek Metropolitního muzea v New Yorku, Gillmanova sbírka - nákup, dar Nadace Horace W. Goldsmitha, prostřednictvím Joyce a Roberta Menschelových, 2005).
Félix Jacques Moulin: Ženský akt (dílo z roku 1856 je připisováno Moulinovi, albuminový stříbrný tisk). Ze sbírek Muzea J. Paula Gettyho v Los Angeles.
Félix Jacques Moulin: Akt stojící zády k zrcadlu (ručně kolorovaná daguerrotypie, 1851–1853). Ze sbírek Muzea J. Paula Gettyho v Los Angeles.
Félix Jacques Moulin: Ženský akt líbající svůj obraz v zrcadle (cca 1854, výřez z ručně kolorované stereografické daugerrotypie). Ze sbírek Muzea J. Paula Gettyho v Los Angeles.
Foto: Félix Jacques Moulin, Metropolitní muzeum v New Yorku / Public domain
Tomáš Vocelka Tomáš Vocelka
13. 5. 2024 9:54
Kolem roku 1850 umělci běžně malovali akty a pařížská smetánka je obdivovala na výstavách Salonu. Když však Felix Jacques Moulin začal fotografovat nahé ženy, setkal se s jinou reakcí. Zatkla ho policie, soud jeho díla označil za obscénní a poslal ho v roce 1851 na měsíc do vězení. Dnes jsou Moulinovy snímky ve sbírkách nejslavnějších galerií světa a dočkaly se i přirovnání k Boticelliho Venuši.

Moulinovy daugerrotypie a fotografie vlastní mimo jiné i slavné Metropolitní muzeum v New Yorku. K záběru dvou stojících nahých dívek, který vznikl kolem roku 1850, kurátor napsal:  "Ačkoli byl Moulin v roce 1851 odsouzen k měsíčnímu vězení za produkci obrazů, které byly podle soudních dokumentů tak obscénní, že i vyslovení názvů by znamenalo dopustit se nemravnosti, působí tyto daugerrotypie více jako umění než jako erotika."

Dále pak vysvětluje, že namísto budoárových rekvizit a provokativních póz typických pro ručně kolorované pornografické daguerrotypie Moulin zobrazil tyto dvě mladé ženy "naprosto uvolněné, jako by si svou nahotu vůbec neuvědomovaly - podobně jako je to u Botticelliho Venuše".

Felix Jacques Moulin (1802-1875) se věnoval portrétní fotografii, fotografii architektury, krajin a již zmíněným aktům. Svůj ateliér otevřel v roce 1849 na pařížském Montmartru. Když jej zatkla policie, bylo to právě za akty - v jeho neprospěch navíc hovořilo i to, že některé z jeho modelek byly tehdy velmi mladé.

Po propuštění z vězení už si Moulin dával pozor, aby se nedostal do konfliktu se zákony. Akty přizpůsobil tomu, co bylo za jeho doby ještě obecně přijatelné. Vyučoval také fotografii, prodával fotografické vybavení, ale přece jenom si pro jistotu nechal v ateliéru vybudovat zadní únikový východ.

Jeho díla si brzy začala získávat uznání kritiků a dostal dokonce velkou zakázku financovanou francouzskou vládou. Vydal se pro ni fotografovat do Alžírska, které tehdy patřilo k francouzským koloniím.

 "Přijel tam v březnu 1856 s doporučujícím dopisem od francouzského ministra války, asistentem a tunami vybavení. Když se o osmnáct měsíců později vracel do Francie, vezl s sebou stovky negativů, zobrazujících obyvatele Alžírska a prostředí, ve kterém žili. Zachytil také životní styl francouzských kolonizátorů," píše o tomto jeho působení Skotská národní galerie. Své snímky pak vydal v třísvazkovém díle L'Algérie photographiée. Jeho práci tehdy ocenil i tehdejší francouzský vládce Napoleon III.

Dnes najdeme Moulinovy fotografie ve sbírkách takových prestižních galerií, jakými jsou Metropolitní muzeum v New Yorku, Muzeum J. Paula Gettyho v Los Angeles, ve Skotské národní galerii nebo například ve Francouzské národní knihovně.

 

Právě se děje

Další zprávy