Přeskočit na obsah

Chrám Matky Boží v Paříži (román)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chrám Matky Boží v Paříži
Titulní strana prvního vydání románu
Titulní strana prvního vydání románu
AutorVictor Hugo
Původní názevNotre-Dame de Paris
PřekladatelVincenc Vávra Haštalský
ZeměFrancie
Jazykfrancouzština
Datum vydání1831
Česky vydáno1864
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chrám Matky Boží v Paříži (1831, Notre-Dame de Paris) je vrcholný historický román francouzského romantického básníka, prozaika, dramatika, esejisty a politika Victora Huga. Česky kniha vyšla také pod názvem Zvoník od Matky Boží.[1][2]

Kniha ukazuje romantismus jako jeden z extrémů architektury, vášně a náboženství. Nejvýznamnějším aspektem románu je zájem o architekturu a katedrálu samotnou, která byla v průběhu autorova psaní v dosti tristním stavu, což Victora Huga poznamenávalo. Neméně důležitým tématem knihy je determinismus, revoluce a sociální spory. V ději knihy je opakovaně poukazováno na barbarství a absurditu tehdejšího justičního systému.

Quasimodo a Esmeralda, kresba Victora Huga
Ilustrace Luca-Oliviera Mersona k vydání z roku 1889

Román se odehrává ve středověké Paříži v roce 1482, tedy v době vlády francouzského krále Ludvíka XI. (14611483). Autor zde popisuje různé společenské vrstvy od krále přes vysoké duchovenstvo, šlechtu a studenty až po společenskou spodinu (žebráky, zloděje, prostitutky). Seznamuje čtenáře také se známými místy středověké Paříže, ale i s jejími malými spletitými uličkami (Soudní palác, Dvůr divů – shromaždiště vyděděnců). Dominantou díla je samozřejmě pařížská katedrála Notre Dame (Chrám Matky Boží). S katedrálou jsou spjaty životní osudy hlavní postavy Quasimoda, hrbatého, téměř hluchého a na jedno oko slepého zvoníka, kterého se v dětství ujal kněz Frollo, za což mu zůstal po celou dobu vděčný a oddaný. Kvůli Frollovi se Quasimodo pokusí o únos cikánské tanečnice Esmeraldy, do níž je Frollo zamilován. Únos Quasimodovi překazil Phoebus z Châteaupers, do nějž se poté Esmeralda zamilovala. Quasimodo je zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Esmeralda s ním má soucit, přinese mu na pranýř vodu, za což se do ní Quasimodo zamiluje, i když ví, že marně. Frollo i Quasimodo jsou nešťastně zamilováni do krásné Esmeraldy, ta ale jejich city neopětuje. Frolla nenávidí, Quasimoda jí je líto, je zamilována do Phoeba. Frollo ze žárlivosti zaútočí na Phoeba, Esmeralda se domnívá, že je mrtev. Phoebeus ale přežije. Esmeralda je nespravedlivě obviněna a za pomoci útrpného práva odsouzena k trestu smrti za vraždu Phoeba a čarodějnictví spolu se svou kozou Džali, se kterou prováděla kejklířské kousky. Quasimodo v den popravy Esmeraldu unese do chrámu, kde jí poskytne azyl a přizná se, že ji tajně miluje. Frollo přemlouvá Esmeraldu, aby se stala jeho milenkou, ona však odmítá. Esmeralda je později popravena. Frollo by ji býval mohl zachránit, ale neudělal to. Když nemůže mít její lásku on, nechce, aby milovala kohokoliv jiného, a raději ji nechává zemřít na šibenici. Quasimodo se za popravu mstí, shodí Frolla z věže chrámu, čímž svého vychovatele zabije. Po letech je Quasimodova kostra nalezena v hrobce u Esmeraldy. Quasimodo Esmeraldu velmi miloval, a tak raději dobrovolně zemřel v jejím objetí, než aby žil bez ní.

Quasimodo je typickou romantickou postavou vybudovanou na kontrastech: jeho ohyzdný zevnějšek ostře kontrastuje s čistotou jeho srdce, svým zevnějškem okolí odpuzuje, lidé ho nenávidí, domnívají se, že je ztělesněním zla. Ve skutečnosti je však schopen těch nejhlubších a nejčistších citů. Obdobně na kontrastech je vybudována postava cikánské tanečnice Esmeraldy, která, ač vyrůstala v prostředí pařížského podsvětí mezi prostitutkami a zloději, si zachovala mravně čistý život.

Claudius Frollo, ilustrace k vydání z roku 1853, autoři Jean Alfred Gérard-Séguin a Jacques Adrien Lavieille
  • Quasimodo: Protagonista příběhu. Pojmenoval ho jeho nálezce Claudius Frollo ze dvou uváděných důvodů.[3] Buď podle dne nalezení na Bílou neděli, nebo se latinské quasi modo překládá jako „jaksi, přibližně, jen jako“ a Frollo jméno zvolil proto, že Quasimodo byl jen „přibližně člověkem“. Typický romantický hrdina. Znetvořený, ale schopný čisté lásky k Esmeraldě. Osamělý.
  • Esmeralda (rodné jméno Agnes): Krásná „cikánka“ – (ve skutečnosti je dcerou Paquette la Chantefleurie, viz níže), její krása a povaha jsou v kontrastu s prostředím, ve kterém žije.
  • Phoebus de Châteaupers: Kapitán gardy, přelétavý, „typický floutek“. Esmeralda se do něho zamiluje, leč on ji má jen na ukrácení času do svatby s Fleur-de-Lys. Téměř zavražděn Claudiem Frollem, protože si dal romantickou schůzku s jeho tajnou láskou – Esmeraldou.
  • Páter Claudius Frollo: Hlavní antagonista příběhu. Arcijáhen z Notre-Dame, archetyp intelektuála a vědychtivého hledače absolutna. Byl velmi inteligentní, už v osmnácti letech se stal doktorem čtyř fakult: teologie, práva, medicíny a umění. Vychoval kromě svého bratra Jana i Quasimoda a dovolil mu být zvoníkem. Byl zmítán mezi láskou k Bohu a láskou, kterou věnoval Esmeraldě. Především záporná postava, ale také páter, který poprvé pocítil lásku, protože nebyla jeho láska opětována, uchýlil se ke zlým činům.
  • Pierre Gringoire (v jiném vydání též Petr Gringoire): Básník, ožení se s Esmeraldou, svatbou mu Esmeralda zachránila život, což byl důvod jejich sňatku. Jejich vztah zůstane kvůli Esmeraldině přesvědčení pouze platonický.
  • Fleur-de-Lys de Gondelaurier: Phoebova snoubenka, bohatá měšťanka, velmi žárlí na Esmeraldu. V jiném vydání též Lilie Gondelaurier.
  • Jan Frollo ze Mlýna: Šestnáctiletý mladší bratr pátera Claudia Frolla. Bezstarostný výtržník a student na univerzitě, jenž je závislý na penězích od svého bratra. Názorově jde s davem. Poté, co je zaškrcen finanční kohoutek, se stává tulákem.
  • Kytička-Pěnička Gudula (Paquette la Chantefleurie): Původem prostitutka, jež se po ztrátě svého dítěte (Esmeraldy, kterou unesli Cikáni) dobrovolně uchyluje do cely kajícnice v centru Paříže.
  • Ludvík XI.: Král Francie. Velmi mazaný nemilosrdný egoistický starý nemocný muž, který své jednání staví více na machiavellistických zásadách, než na morálce a cti.
  • Tristan l'Hermite: Přítel Ludvíka XI.
  • Henriet Cousin: Pařížský kat.
  • Florian Barbedienne: Soudce.
  • Jacques Charmolue: Přítel pátera Frolla, s nímž se podílí na intrikách.
  • Clopin Trouillefou: Král hrdlořezů.
  • Pierrat Torterue: Mučitel.

Jazyk a styl

[editovat | editovat zdroj]

Vyprávění je barvité, melodramatické, prudký dějový spád, neobvyklé situace a překvapivé zvraty. Jazyk je spisovný, řeč postav je rozlišena podle jejich společenského postavení, a obsahuje tedy i hovorové výrazy, případně výrazy v latině a řečtině.

Zvoník u Matky Boží, film z roku 1923
Cornélie Falconová v titulní roli opery Esmeralda z roku 1936

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]
  1. DOLEŽALOVÁ, Pavla et al. Slovník francouzsky píšících spisovatelů: Francie, Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Kanada, Maghreb a severní Afrika, „Černá“ Afrika… Praha: Libri, 2002, s. 356–360. ISBN 80-7277-130-2.
  2. TONAZZI, Pascal. Florilège de Notre-Dame de Paris: Anthologie. Paris: Editions Arléa, 2007. ISBN 2-86959-795-9.
  3. Chrám Matky Boží v Paříži, kniha IV, konec kapitoly II. Claudius Frollo
  4. Film na webu IMDB
  5. Film na webu IMDB
  6. Film na webu IMDB
  7. Film na webu IMDB
  8. Zvoník u Matky Boží (1923) na webu CSFD
  9. Zvoník od Matky Boží (1939) na webu CSFD
  10. Film na webu IMDB
  11. Zvoník u Matky Boží (1956) na webu CSFD
  12. Seriál na webu IMDB
  13. Film na webu IMDB
  14. Zvoník od Matky Boží (1982) na webu CSFD
  15. Film na webu IMDB
  16. Zvoník u Matky Boží (1996) na webu CSFD
  17. The Hunchback (1997) na webu IMDB
  18. Film na webu IMDB
  19. Film na webu IMDB
  20. La Esmeralda (opéra)
  21. Cesare Pugni. www.downloadballet.com [online]. [cit. 2017-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-22. 
  22. Site officiel de Notre-Dame de Paris

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DOLEŽALOVÁ, Pavla et al. Slovník francouzsky píšících spisovatelů: Francie, Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Kanada, Maghreb a severní Afrika, „Černá“ Afrika, Libanon, Oblast Indického a Tichého oceánu. Praha: Libri, 2002. 759 s. ISBN 80-7277-130-2.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]