Přeskočit na obsah

Masters Tournament

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: tenisové turnaje série Masters.
Masters Tournament
Informace o turnaji
UmístěníAugusta, Georgie, USA
Vznik22. 3. 1934
HřištěAugusta National Golf Club
Par72
Délka7435 yardů (6799 metrů): 2020[1]
7510 yardů (6870 metrů): 2022
OrganizátorAugusta National Golf Club
Soutěž(e)PGA Tour
European Tour
Japan Golf Tour
Formáthra na rány
Dotace18 milionů USD
Hraný v měsíciduben
Rekordní skóre turnaje
Celkové skóre–20 Dustin Johnson (2020)
Aktuální vítěz
Aktuální vítězScottie Schefler
Aktuální turnaj2024 Masters Tournament
Augusta 
Augusta 
Poloha v rámci USA
Obrys mapy USA, vysázený ze žlutých květin, na trávníku. V místě města Augusta je v mapě zabodnuta golfová praporková tyč.
Logo Masters vytvořené z květin

Masters Tournament je jeden ze čtyř hlavních (major) golfových turnajů mužského okruhu PGA Tour. Na rozdíl od ostatních majorů se hraje každý rok na stejném místě, v Augusta National Golf Clubu, na soukromém golfovém hřišti ve městě Augusta, stát Georgie, na východním pobřeží USA.

Na turnaji hraje menší počet hráčů než na ostatních. Jejich počet se pohybuje mezi 85–100 (např. v roce 2017 nastoupilo 93 hráčů). K účasti je nutné obdržet pozvánku od místního klubu. Kromě profesionálů pozvánku dostávají též nejlepší amatéři z několika pevně stanovených turnajů (podrobněji viz kritéria účasti).

Tradice turnaje

[editovat | editovat zdroj]

Přestože Masters je nejmladší mezi major turnaji, má celou řadu velmi pečlivě dodržovaných tradic. Hraje se vždy druhý týden v dubnu. Několik tradic je spojeno se zeleným sakem pro vítěze. Ve dnech před zahájením samotného turnaje ve čtvrtek se koná několik pevně stanových akcí. Augusta National Golf Club ani během turnaje Masters nikdy oficiálně nezveřejňuje rychlost greenů. Mezi tradice patří také velmi striktní požadavky na chování diváků během turnaje. Velmi specifické požadavky se dříve vztahovaly na caddies.

Zelené sako

[editovat | editovat zdroj]

Vítěz získává jako jednu z cen zelené sako, které musí po roce vrátit zpět do klubovny (i když zůstává jeho vlastnictvím a saka všech vítězů jsou uložena ve zvláštní šatně). Pokud hráč vyhraje vícekrát, dostává stejné sako, pokud není bezpodmínečně nutné, aby měl jinou velikost. Do roku 1967 vyráběla saka společnost Brooks Brothers (založená 1818, nejstarší fungující textilka v USA), od té doby je vyrábí společnost Hamilton ze Cincinnati v Ohiu. Přesný odstín zelené barvy saka je chráněn jako ochranná známka (trademark).[2][3]

Poprvé zelené sako získal při svém vítězství v roce 1949 Sam Snead, ale v tomto roce bylo zelené sako současně zpětně uděleno i devíti předchozím vítězům, kteří se stali známými jako „původní desítka“. Od následujícího roku 1950 sako novému vítězi předává vítěz předchozího ročníku turnaje. Pokud předchozí vítěz není k dispozici nebo pokud by hráč vyhrál i předchozí rok, pak funkci předávajícího vykonává současný předseda klubu.[4]

Předturnajové události

[editovat | editovat zdroj]

V úterý, před zahájením turnaje, se koná „večeře šampiónů”, kam jsou pozváni minulí vítězové a někteří členové správní rady Augusta National Golf Clubu. Poprvé se „večeře šampiónů” konala v roce 1952, kdy ji uváděl Ben Hogan, vítěz ročníku 1951. Vítěz předchozího ročníku turnaje se podílí na tvorbě jídelníčku společně se šéfkuchařem klubu, a zejména zahraniční vítězové obvykle volí některá jídla typická pro danou zemi nebo region, např. první německý vítěz turnaje Bernhard Langer vybral vídeňský řízek.

Od roku 1963 další den, tj. ve středu dopoledne, mají bývalí mistři právo prvního čestného odpalu na první jamce. Mezi legendární golfisty, kteří provedli tento čestný odpal patří mimo jiné Fred McLeod, Jock Hutchinson, Gene Sarazen, Sam Snead, Byron Nelson, Arnold Palmer, Jack Nicklaus, Gary Player, Lee Elder nebo Tom Watson.

Masters Tournament Par-3 contest

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1960 se ve středu (den před zahájením hlavního turnaje) rovněž hraje „Masters Tournament Par-3 contest“, což je golfová soutěž, která má charakter společenské události. Tradičně si účastníci soutěže zvou rodinné příslušníky, aby jim dělali caddieho, a někdy jim dokonce umožňují hrát rány jejich jménem, včetně dětí. I přes tento spíše zábavně společenský charakter jsou oficiálně vyhlašování vítězové. První soutěž Par-3 v roce 1960 vyhrál trojnásobný šampion Masters Sam Snead, který se stal i prvním vícenásobným vítězem (v roce 1974).[5]

Žádnému hráči se dosud nepodařilo vyhrát tuto soutěž a hlavní turnaj ve stejném roce.[6] Soutěž probíhá v jednom kole na devítijamkovém hřišti s parem 27 v severovýchodním rohu klubového areálu, které v roce 1958 navrhl George Cobb a zakladatel klubu Clifford Roberts.[7][8][6]

Velmi zvláštní tradice se dříve vztahovaly na caddies. Před rokem 1983 byl každému hráči na Masters Tournament vždy povinně přidělen caddy klubu. Dříve to byla obvyklá praxe i na jiných turnajích, ale postupně byla opuštěna a Masters byl řadu let poslední major, který na ní trval.[9] Ještě neobvyklejší bylo, že Augusta zaměstnávala jako caddies pouze černochy. Spoluzakladatel klubu Clifford Roberts kdysi prohlásil: „Dokud budu naživu, všichni golfisté budou bílí a všichni caddies černí.“[10]

Těžce nemocný Clifford Roberts spáchal sebevraždu v roce 1977 ve věku 83 let. O pět let později, v listopadu 1982, tehdejší předseda klubu Hord Hardin oznámil, že od následující turnaje v roce 1983 budou moci hráči na Masters používat své vlastní caddies.[11] Byla to hlavně reakce na četné rozhořčené stížnosti hráčů v čele s dvojnásobným šampionem Tomem Watsonem kvůli problémům s caddies na turnaji v roce 1982. Hned v roce 1983 využilo klubové caddies již jen 12 hráčů.[12]

První ženskou caddy v Augustě byla rovněž v roce 1983 Elizabeth Archer, dcera George Archera (Masters vyhrál v roce 1969), která nesla bag svému otci. Dodnes jsou ženy jako caddies v Augustě a na dalších PGA Tour turnajích stále vzácné. Dosud nejúspěšnější je Švédka Fanny Sunesson, která caddyho dělala několika předním hráčům na Masters, hlavně trojnásobnému šampionovi Nicku Faldovi v letech 1990 až 1999. Stala se tak první ženou, která se jako caddy podílela na vítězství na Masters a současně vůbec poprvé na jakémkoliv major turnaji. V roce 2012 profesionální kariéru ukončila, ale 2019 se na Masters ještě jednou vrátila, když dělala caddyho krajanovi Henriku Stensonovi.[13][14]

Nejvíce titulů

[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce titulů, celkem šest, získal mezi lety 19631986 Jack Nicklaus. Pětkrát vyhrál Tiger Woods mezi roky 1997 a 2019. Čtyřikrát vyhrál Arnold Palmer mezi roky 1958 až 1964. Pět hráčů vyhrálo třikrát: Jimmy Demaret, Sam Snead, Gary Player, Nick Faldo a Phil Mickelson. Prvním vítězem, který nepocházel ze Spojených států byl již zmíněný pozdější trojnásobný vítěz Gary PlayerJižní Afriky v roce 1961. Druhým zahraničním vítězem se stal Španěl Seve Ballesteros který vyhrál v letech 1980 a 1983.

Vznik turnaje

[editovat | editovat zdroj]

Golfový klub Augusta National založili legendární golfista Bobby Jones a investiční bankéř Clifford Roberts. Založení klubu oznámili 15. července 1931. V prosinci 1932 se na hřišti poprvé hrálo, a v lednu 1933 bylo slavnostně otevřeno.[15] Původním záměrem bylo uspořádat na hřišti US Open, ale nakonec se zakladatelé rozhodli pro vlastní výroční turnaj. První ročník se konal v roce 1934. Členové klubu přesvědčili k účasti i Bobbyho Jonese, přestože ten v roce 1930 ukončil kariéru. Jones skončil na děleném 13. místě, a tento výsledek už při žádné z dalších 11 účastí nepřekonal.

12. jamka

Hřiště tvoří osmnáct jamek. První rok se začínalo hrát na dnešní jamce číslo 10, ale od sezóny 1935 bylo pořadí devítek trvale obráceno. Původní jamky 1–9 jsou dnes jamkami 10–18, a opačně. Od svého otevření v roce 1933 bylo hřiště Augusta National mnohokrát upravováno různými architekty. Změny se týkaly mimo jiné greenů, které byly upraveny a někdy i zcela přepracovány, bunkerů, rozšíření vodních překážek, vybudování nových odpališť, výsadby stovek stromů a vytvoření nových umělých kopců. Většina jamek se v průběhu let též prodlužovala (i několikrát).[16]

Názvy jamek

[editovat | editovat zdroj]

Každá jamka má kromě číselného označení i tradiční slovní název podle rostliny, která je v jejím okolí vysázena (v případě jamky č. 7 nazvané „Pampa“ jde o označení vysoké trávy, které se v angličtině říká „pampa grass“: vědecké jméno této trávy je „Cortaderia selloana“). Tabulka uvádí názvy platné v dubnu 2017 (některé jamky byly v minulosti přejmenovány).[17]

Trojice jamek 11,12 a 13 je nazývána Amen Corner – tento název jim dal v roce 1958 redaktor časopisu Sports Illustrated Herbert Warren Wind, inspirován jazzovou skladbou Shoutin' in That Amen Corner.[18] Kolem jamek protéká potok Rae's Creek, který jim dodává na obtížnosti. Jamky 11 a 12 jsou druhou, resp. čtvrtou nejobtížnější jamkou hřiště.[17] Říká se, že Masters se rozhoduje v neděli na druhé devítce[19] a Amen Corner je její klíčovou součástí.

Toto rčení potvrdil například Rory McIlroy v roce 2011. Po třech kolech vedl o čtyři rány a ještě po deváté jamce finále držel solidní skóre +1 na kolo. Následně ale zahrál na jamkách 10–12 celkem 6 ran nad par, po dalším bogey na patnáctce skončil kolo s 80 ranami a propadl se na dělené patnácté místo.[20][21] Také Sergio García, vítěz z roku 2017, zažil na Amen Corner krizový moment finálového kola. Zahrál bogey na jamkách 10 a 11 a první ranou na třináctce skončil mezi stromy.

Jamka Par Průměr skóre Název Překlad názvu
1 4 4,24 Tea Olive Vonokvětka libovonná
2 5 4,79 Pink Dogwood Dřín květnatý
3 4 4,08 Flowering Peach Okrasná broskvoň
4 3 3,29 Flowering Crabapple Okrasná jabloň
5 4 4,26 Magnolia Magnólie
6 3 3,14 Juniper Jalovec
7 4 4,15 Pampas Pampa
8 5 4,83 Yellow Jasmine Jasmínovec vždyzelený
9 4 4,15 Carolina Cherry Bobkovišeň karolínská
10 4 4,31 Camellia Kamélie
11 4 4,30 White Dogwood Svída bílá
12 3 3,29 Golden Bell Zlatice převislá
13 5 4,79 Azalea Azalka
14 4 4,17 Chinese Fir Ostrolistec kopinatý
15 5 4,78 Fire Thorn Hlohyně
16 3 3,15 Redbud Zmarlika
17 4 4,16 Nandina Nandina domácí (nebeský bambus)
18 4 4,23 Holly Cesmína
Mapka hřiště (OpenStreet Map)

Délka a obtížnost hřiště

[editovat | editovat zdroj]

Jako většina hřišť, kde hrají profesionálové, bylo hřiště (kromě řady dalších úprav) mnohokrát prodlužováno (což si mimo jiné vyžádalo přikoupení dalších pozemků, které původně nebyly součástí areálu). Délka hřiště pro vybrané roky je následující (ke změnám došlo vícekrát, než je zde uvedeno):[22]

  • 1940: 6800 yardů (6218 metrů)
  • 1960: 6980 yardů (6383 metrů)
  • 1980: 7040 yardů (6437 metrů)
  • 2020: 7475 yardů (6835 metrů)
  • 2022: 7510 yardů (6870 metrů)

Deklarovaný par jednotlivých jamek a délku (v yardech) pro odpaliště během Masters a pro „běžné“ členy klubu v roce 2023 shrnuje následující tabulka. Na rozdíl od většiny ostatních soukromých nebo veřejných golfových hřišť v USA neprošlo hřiště Augusta National nikdy oficiálním normováním. Během turnaje Masters v roce 1990 tým hodnotitelů USGA, organizovaný časopisem Golf Digest, hodnotil hřiště a udělil mu neoficiálně normu 76,2. V roce 2009 bylo hřiště znovu hodnoceno a získalo neoficiálně normu 78,1.[23]

Jamka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 1–9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 10–18 Celkem
Par 4 5 4 3 4 3 4 5 4 36 4 4 3 5 4 5 3 4 4 36 72
Masters 445 575 350 240 495 180 450 570 460 3765 495 520 155 545 440 550 170 440 465 3780 7545
člen 365 515 340 170 400 165 330 480 395 3160 450 400 145 455 380 475 145 370 385 3205 6365

SubAir System

[editovat | editovat zdroj]

Greeny hřiště jsou pečlivě udržovány tak, aby poskytovaly tvrdý a rychlý golfový povrch. Greeny tohoto hřiště jsou proslulé svou rychlostí, přesné hodnoty však také nejsou známy, dokonce ani během Masters klub nikdy oficiálně nezveřejňuje rychlost greenů. Této tvrdosti a rychlosti napomáhá ve své době zcela unikátní podzemní zavlažovací a ventilační systém, známý jako SubAir System, který v roce 1994 vyvinul[24] a nainstaloval správce hřiště Marsh Benson.[25] Systém SubAir byl tak úspěšný, že brzy vznikla samostatná společnost v nedalekém Graniteville v Jižní Karolíně, která navrhla a nainstalovala podobné automatické systémy odsávání vody na hřištích jako Pebble Beach, East Lake, Citi Field a Citizens Bank Park.[26][24]

Písek pro bunkery

[editovat | editovat zdroj]

Bunkery neobsahují tradiční písek obvyklý na většině golfových hřišť, ale zářivě bílý granulovaný křemen (označený jako „Spruce Pine sand“ a SP55),[27] který vzniká jako vedlejší produkt při těžbě v živcových dolech v těžebním revíru Spruce Pine ve městě Spruce Pine v Severní Karolíně a jeho okolí.[25] Augusta používá Spruce Pine pro své bunkery od počátku 70. let 20. století, kdy Clifford Roberts navštívil Linville Golf Club v Linville v Severní Karolíně, který v té době tento materiál již používal. Protože těžební společnost tento svůj vedlejší produkt poskytuje hřišti zdarma, Clifford Roberts na oplátku majiteli společnosti nabídl, že je v Augustě kdykoli vítaným hostem, a později mu daroval šest permanentek na Masters.

Kritéria účasti

[editovat | editovat zdroj]

K získání pozvánky na Masters vede několik cest. Tradičně mají doživotní právo startu všichni minulí vítězové. Dalšími možnostmi zisku pozvánky jsou:[28]

  • vítězství na dalším z major turnajů (British Open, US Open, PGA Championship) – právo startu na Masters po 5 let
  • vítězství na turnaji The Players Championship – 3 roky
  • zlatá olympijská medaile – 1 rok
  • vítězství a druhé místo na amatérském mistrovství USA – 1 rok
  • vítězství na amatérském mistrovství Velké Británie, Asie a Pacifiku nebo Latinské Ameriky – 1 rok
  • vítězství na mid-amatérském mistrovství USA
  • umístění do 12. místa na předchozím Masters (včetně dělených míst)
  • umístění do 4. místa (včetně dělených) na jiném major turnaji aktuálního ročníku
  • vítězství na turnaji PGA Tour konaném od minulého Masters do aktuálního
  • všichni hráči, kteří se kvalifikovali na předchozí Tour Championship
  • prvních 50 hráčů světového žebříčku pro předchozí kalendářní rok
  • prvních 50 hráčů světového žebříčku, platného v týdnu před Masters

Klub má také možnost udělit komukoliv divokou kartu.

Formát turnaje

[editovat | editovat zdroj]

Masters má stejný formát, jako ostatní turnaje PGA Tour. Hrají se čtyři kola hry na rány, od čtvrtka do neděle, přičemž se hodnotí celkový součet ran. Po druhém, pátečním kole následuje, stejně jako na ostatních turnajích, tzv. cut – snížení počtu hráčů pro závěrečná kola. Pravidlo pro cut od roku 2013 zní: „do posledních dvou kol postoupí hráči, kteří jsou po druhém kole nejhůře na 50. místě (včetně dělených míst). Zároveň postoupí všichni hráči, kteří na vedoucího hráče ztrácí nejvýše 10 ran.“[29]

Pokud není na konci čtvrtého kola rozhodnuto o vítězi, hraje se tzv. play-off na dalších jamkách. Na rozdíl od ostatních major turnajů jde (od roku 1979) o systém „náhlá smrt“, tj. jakmile některý z hráčů dosáhne na jamce horšího skóre než ostatní, je vyřazen.[30] Play-off se hraje střídavě na jamkách č. 18 a 10. V roce 2017 rozhodla první play-off jamka o vítězství Sergia Garcíi na Justinem Rosem.

Kromě finančních odměn získávají nejlepší hráči na Masters i věcné a symbolické odměny. Jméno vítěze a hráče na druhém místě je vyryto na podstavec stálé trofeje Masters – stříbrného modelu klubovny, která byla vyrobena v roce 1961.[31]

  • od roku 1993 získává menší repliku stálé trofeje (modelu klubovny)
  • zlatá medaile
  • zelené sako
  • zlatý medailon, zobrazující klubovnu

Hráč na druhém místě

[editovat | editovat zdroj]
  • stříbrná medaile
  • stříbrný tác

Nejlepší amatér

[editovat | editovat zdroj]

Nejlepší z amatérských hráčů získává stříbrný pohár, ovšem pouze za podmínky, že projde cutem do víkendových kol.

Přehled vítězů

[editovat | editovat zdroj]
Rok Vítěz Země skóre vítězný
rozdíl
vítězná
částka USD
2023 Jon Rahm ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko –12 4 3 240 000
2022 Scottie Scheffler USAUSA USA –10 3 2 700 000
2021 Hideki Macujama JaponskoJaponsko Japonsko −10 1 2 070 000
2020 Dustin Johnson USAUSA USA −20 5 2 070 000
2019 Tiger Woods (5) USAUSA USA −13 1 2 070 000
2018 Patrick Reed USAUSA USA −15 1 1 980 000
2017 Sergio García ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko −9 playoff (2) 1 980 000
2016 Danny Willet AnglieAnglie Anglie −5 3 1 800 000
2015 Jordan Spieth USAUSA USA −18 4 1 800 000
2014 Bubba Watson (2) USAUSA USA −8 3 1 620 000
2013 Adam Scott AustrálieAustrálie Austrálie −9 playoff (2) 1 440 000
2012 Bubba Watson USAUSA USA −10 playoff (2) 1 440 000
2011 Charl Schwartzel Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika −14 2 1 440 000
2010 Phil Mickelson (3) USAUSA USA −16 3 1 350 000
2009 Ángel Cabrera ArgentinaArgentina Argentina −12 playoff (3) 1 350 000
2008 Trevor Immelman Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika −8 3 1 350 000
2007 Zach Johnson USAUSA USA +1 2 1 305 000
2006 Phil Mickelson (2) USAUSA USA −7 2 1 260 000
2005 Tiger Woods (4) USAUSA USA −12 playoff (2) 1 260 000
2004 Phil Mickelson USAUSA USA −9 1 1 117 000
2003 Mike Weir KanadaKanada Kanada −7 playoff (2) 1 080 000
2002 Tiger Woods (3) USAUSA USA −12 3 1 008 000
2001 Tiger Woods (2) USAUSA USA −16 2 1 008 000
2000 Vijay Singh FidžiFidži Fidži −10 3 828 000
1999 José María Olazábal (2) ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko −8 2 720 000
1998 Mark O'Meara USAUSA USA −9 1 576 000
1997 Tiger Woods USAUSA USA −18 12 486 000
1996 Nick Faldo (3) AnglieAnglie Anglie −12 5 450 000
1995 Ben Crenshaw (2) USAUSA USA −14 1 396 000
1994 José María Olazábal ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko −9 2 360 000
1993 Bernhard Langer (2) NěmeckoNěmecko Německo −11 4 306 000
1992 Fred Couples USAUSA USA −13 2 270 000
1991 Ian Woosnam WalesWales Wales −11 1 243 000
1990 Nick Faldo (2) AnglieAnglie Anglie −10 playoff (2) 225 000
1989 Nick Faldo AnglieAnglie Anglie −5 playoff (2) 200 000
1988 Sandy Lyle SkotskoSkotsko Skotsko −7 1 183 800
1987 Larry Mize USAUSA USA −3 playoff (3) 162 000
1986 Jack Nicklaus (6) USAUSA USA −9 1 144 000
1985 Bernhard Langer NěmeckoNěmecko Německo −6 2 126 000
1984 Ben Crenshaw USAUSA USA −11 2 108 000
1983 Seve Ballesteros (2) ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko −8 4 90 000
1982 Craig Stadler USAUSA USA −4 playoff (2) 64 000
1981 Tom Watson (2) USAUSA USA −8 2 60 000
1980 Seve Ballesteros ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko −13 4 55 000
1979 Fuzzy Zoeller USAUSA USA −8 playoff (3) 50 000
1978 Gary Player (3) Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika −11 1 45 000
1977 Tom Watson USAUSA USA −12 2 40 000
1976 Raymond Floyd USAUSA USA −17 8 40 000
1975 Jack Nicklaus (5) USAUSA USA −12 1 40 000
1974 Gary Player (2) Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika −10 2 35 000
1973 Tommy Aaron USAUSA USA −5 1 30 000
1972 Jack Nicklaus (4) USAUSA USA −2 3 25 000
1971 Charles Coody USAUSA USA −9 2 25 000
1970 Billy Casper USAUSA USA −9 playoff (2) 25 000
1969 George Archer USAUSA USA −7 1 20 000
1968 Bob Goalby USAUSA USA −11 1 20 000
1967 Gay Brewer USAUSA USA −8 1 20 000
1966 Jack Nicklaus (3) USAUSA USA E playoff (3) 20 000
1965 Jack Nicklaus (2) USAUSA USA −17 9 20 000
1964 Arnold Palmer (4) USAUSA USA −12 6 20 000
1963 Jack Nicklaus USAUSA USA −2 1 20 000
1962 Arnold Palmer (3) USAUSA USA −8 playoff (3) 20 000
1961 Gary Player Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika −8 1 20 000
1960 Arnold Palmer (2) USAUSA USA −6 1 17 500
1959 Art Wall Jr. USAUSA USA −4 1 15 000
1958 Arnold Palmer USAUSA USA −4 1 11 250
1957 Doug Ford USAUSA USA −5 3 8 750
1956 Jack Burke USAUSA USA +1 1 6 000
1955 Cary Middlecoff USAUSA USA −9 7 5 000
1954 Sam Snead (3) USAUSA USA +1 playoff (2) 5 000
1953 Ben Hogan (2) USAUSA USA −14 5 4 000
1952 Sam Snead (2) USAUSA USA −2 4 4 000
1951 Ben Hogan USAUSA USA −8 2 3 000
1950 Jimmy Demaret (3) USAUSA USA −5 2 2 400
1949 Sam Snead USAUSA USA −6 3 2 750
1948 Claude Harmon USAUSA USA −9 5 2 500
1947 Jimmy Demaret (2) USAUSA USA −7 2 2 500
1946 Herman Keiser USAUSA USA −6 1 2 500
1943–45: turnaj se nekonal kvůli 2. světové válce
1942 Byron Nelson (2) USAUSA USA −8 playoff (2) 1 500
1941 Craig Wood USAUSA USA −8 3 1 500
1940 Jimmy Demaret USAUSA USA −8 4 1 500
1939 Ralph Guldahl USAUSA USA −9 1 1 500
1938 Henry Picard USAUSA USA −3 2 1 500
1937 Byron Nelson USAUSA USA −5 2 1 500
1936 Horton Smith (2) USAUSA USA −3 1 1 500
1935 Gene Sarazen USAUSA USA −6 playoff (2) 1 500
1934 Horton Smith USAUSA USA −4 1 1 500

Přehled nejlepších amatérů

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1952 se na Masters začala udělovat cena známá jako Stříbrný pohár (Silver Cup) pro amatéra s nejnižším skóre, který prošel cutem. Od roku 1954 se navíc uděluje stříbrná medaile pro amatéra s nejlepším umístěním. Do roku 2023 existuje sedm hráčů, kteří získali ocenění pro nejlepší amatéry a později vyhráli Masters jako profesionálové. Těmito hráči jsou Cary Middlecoff, Jack Nicklaus, Ben Crenshaw, Phil Mickelson, Tiger Woods, Sergio García a Hideki Macujama. Následující tabulka obsahuje přehled nejlepších umístění amatérů za celou historii turnaje, tedy i předtím než se začala udělovat výše zmíněná ocenění.

Zatímco v letech 2021 a 2022 žádný z amatérů neprošel cutem, v roce 2023 skončil 23letý Sam Bennett na děleném 16. místě, což je jedno z nejlepších umístění amatérů za řadu let, přičemž až do 3. kola se pohyboval na ještě mnohem lepší pozici. Bennett zahrál v prvním kolo 68 ran (-4) bez jediného bogey, jako první amatér za posledních 30 let. Ve druhém kole zahrál další kolo se skórem 68 ran a stal se prvním amatérem od roku 2003, který se po 36 jamkách umístil v první trojce leaderboardu. Navíc jako první amatér od roku 1961 zahrál na Masters dvě kola pod 70 ran a současně jeho skore 136 (-8) na 36 jamek bylo nejnižší skóre amatéra od roku 1956.[32][33] Ve třetím kole, které musel odehrál za mimořádně špatného počasí, dosáhl 76 ran a propadl se na sedmé místo. Nicméně i tak se stal prvním amatérem od roku 1964, který do finálového kola nastoupil v první desítce. Ve finálovém kole zahrál 74 ran (dvě nad par) a celkově dosáhl nejlepší umístění amatéra na Masters od roku 2005, kdy Ryan Moore skončil třináctý (ale s horším skóre −1).[34]

Rok Nejlepší amatér Skóre Umístění
1934 USA Charlie Yates +9 T21
1935 USA Lawson Little E 6
1936 USA Johnny Dawson +6 T9
1937 USA Charlie Yates (2) +13 T26
1938 USA Tommy Suffern Tailer +10 T18
1939 USA Chick Harbert
USA Charlie Yates (3)
+8 T18
1940 USA Charlie Yates (4) +5 T17
1941 USA Dick Chapman +9 T19
1942 USA Bud Ward
USA Charlie Yates (5)
+16 T28
1943–1945 Turnaj se nekonal kvůli druhé světové válce
1946 USA Cary Middlecoff +5 T12
1947 USA Frank Stranahan −5 T2
1948 USA Skee Riegel +5 T13
1949 USA Charles Coe
USA Johnny Dawson (2)
+7 T16
1950 USA Frank Stranahan (2) +9 T14
1951 USA Charles Coe (2) +5 T12
1952 USA Chuck Kocsis +9 T14
1953 USA Frank Stranahan (3)
USA Harvie Ward
+3 T14
1954 USA Billy Joe Patton +2 3
1955 USA Harvie Ward (2) +2 T8
1956 USA Ken Venturi +2 2
1957 USA Harvie Ward (3) E 4
1958 USA Billy Joe Patton (2) E 8
1959 USA Charles Coe (3) E 6
1960 USA Jack Nicklaus
USA Billy Joe Patton (3)
+5 T13
1961 USA Charles Coe (4) −7 T2
1962 USA Charles Coe (5) E T9
1963 USA Labron Harris Jr. +10 T32
1964 USA Deane Beman
Kanada Gary Cowan
E T25
1965 USA Downing Gray +6 T31
1966 USA Jimmy Grant +11 T28
1967 USA Downing Gray (2) +9 T36
1968 USA Vinny Giles E T22
1969 USA Bruce Fleisher +12 44
1970 USA Charles Coe (6) +4 T23
1971 USA Steve Melnyk +4 T24
1972 USA Ben Crenshaw +7 T19
1973 USA Ben Crenshaw (2) +7 T24
1974 žádný z amatérů neprošel cutem
1975 USA George Burns +4 T30
1976 USA Curtis Strange +3 T15
1977 USA Bill Sander +11 49
1978 USA Lindy Miller −2 T16
1979 USA Bobby Clampett +2 T23
1980 USA Jay Sigel +1 T26
1981 USA Jay Sigel (2) +6 T35
1982 USA Jodie Mudd +6 T20
1983 USA Jim Hallet +9 T40
1984 USA Rick Fehr E T25
1985 USA Sam Randolph +2 T18
1986 USA Sam Randolph (2) +5 T36
1987 USA Bob Lewis +21 54
1988 USA Jay Sigel (3) +12 T39
1989 žádný z amatérů neprošel cutem
1990 USA Chris Patton +9 T39
1991 USA Phil Mickelson +2 T46
1992 Jižní Afrika Manny Zerman +6 T59
1993 žádný z amatérů neprošel cutem
1994 USA John Harris +17 T50
1995 USA Tiger Woods +5 T41
1996 žádný z amatérů neprošel cutem
1997 žádný z amatérů neprošel cutem
1998 USA Matt Kuchar E T21
1999 Španělsko Sergio García +7 T38
2000 USA David Gossett +15 T54
2001 žádný z amatérů neprošel cutem
2002 žádný z amatérů neprošel cutem
2003 USA Ricky Barnes +3 21
2004 USA Casey Wittenberg E T13
2005 USA Ryan Moore −1 T13
2006 žádný z amatérů neprošel cutem
2007 žádný z amatérů neprošel cutem
2008 žádný z amatérů neprošel cutem
2009 žádný z amatérů neprošel cutem
2010 Itálie Matteo Manassero +4 T36
2011 Japonsko Hideki Matsuyama −1 T27
2012 USA Patrick Cantlay +7 T47
2013 Čína Guan Tianlang +12 58
2014 Austrálie Oliver Goss +10 49
2015 žádný z amatérů neprošel cutem
2016 USA Bryson DeChambeau +5 T21
2017 USA Stewart Hagestad +6 T36
2018 USA Doug Ghim +8 T50
2019 Norsko Viktor Hovland −3 T32
2020 USA Andy Ogletree −2 T34
2021 žádný z amatérů neprošel cutem
2022 žádný z amatérů neprošel cutem
2023 USA Sam Bennett −2 T16

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Masters Tournament na anglické Wikipedii.

  1. 2014 Masters Preview [online]. Sports Network, April 9, 2014 [cit. 2014-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne April 15, 2014. 
  2. KELLEY, Brent. Do Masters Champions Get to Keep the Green Jacket? access-date=April 10, 2012 [online]. 
  3. FARMER, Sam. Where are the Masters green jackets stored? Exclusive vault opened for first time. Los Angeles Times. April 7, 2023. Dostupné online [cit. April 12, 2023]. 
  4. KINDRED, Dave. The case of the missing green jacket. Golf Digest. August 2013. Dostupné online [cit. April 17, 2014]. 
  5. STUTSMAN, Doug. The day an amateur won at Augusta National [online]. April 6, 2016 [cit. 2016-10-26]. Dostupné online. 
  6. a b Masters 2016: Nine holes-in-one in Par 3 contest [online]. BBC Sport, April 6, 2016 [cit. 2016-04-07]. Dostupné online. 
  7. The Masters – The Par 3 Course [online]. [cit. 2016-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne November 10, 2016. 
  8. Ted Potter Jr. wins Par 3 in playoff [online]. ESPN, April 11, 2013 [cit. 2016-04-07]. Dostupné online. 
  9. GRIMSLEY, Will. Caddie controversy: Aaron holds slim Masters lead. The Journal. April 5, 1973. Dostupné online. 
  10. CROUSE, Karen. Treasure of Golf's Sad Past, Black Caddies Vanish in Era of Riches. New York Times. April 2, 2012. Dostupné online. 
  11. Tour caddies at Augusta?. Times-News. Hendersonville, North Carolina: November 12, 1982, s. 14. Dostupné online. 
  12. WADE, Harless. Tradition bagged at Masters. Spokane Chronicle. April 6, 1983, s. C1. Dostupné online. 
  13. Pro Archer has daughter carry bag. News and Courier. Charleston, South Carolina: August 17, 1980, s. 8B. Dostupné online. 
  14. LITKE, Jim. One caddie carries on tradition at Augusta. Eugene Register-Guard. April 8, 2005, s. D3. Dostupné online. 
  15. A look at how The Masters began. www.augusta.com [online]. [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. OWEN, David. The Making of the Masters: Clifford Roberts, Augusta National, and Golf's Most Prestigious Tournament. [s.l.]: Simon & Schuster, 1999. ISBN 978-0-684-85729-9. 
  17. a b Course Tour | Masters. www.augusta.com [online]. [cit. 2017-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Amen Corner saw history the year it was named. www.augusta.com [online]. [cit. 2017-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Masters se rozhoduje v neděli na druhé devítce. Čeká pasáž pravdy Amen Corner. iDNES.cz [online]. 2010-04-11 [cit. 2017-04-14]. Dostupné online. 
  20. Rory McIlroy's 2011 final-round collapse just the latest at Masters. www.augusta.com [online]. [cit. 2017-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. The Masters 2011| Golf Channel. Golf Channel [online]. [cit. 2017-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-15. 
  22. Inside the course: Augusta National Golf Club [online]. PGA Tour, April 1, 2012 [cit. 2012-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 4, 2012. 
  23. KNUTH, Dean. How Tough Is Augusta National?. Golf Digest. April 2010. Dostupné online [cit. April 9, 2013]. 
  24. a b MATUSZEWSKI, Erik. SubAir Technology Found At Augusta National Is Spreading Beyond Golf. Forbes. April 10, 2019. Dostupné online [cit. June 18, 2019]. 
  25. a b PAUMGARTEN, Nick. Inside the Cultish Dreamworld of Augusta National. The New Yorker. June 14, 2019. Dostupné online [cit. June 16, 2019]. 
  26. TOLVE, Andrew. Below the Hole: The Masters' underground technology fetish. Slate. April 4, 2007. Dostupné online. 
  27. FARMER, Sam. The special ingredient of those brilliant white sand traps at the Masters. The Los Angeles Times. November 11, 2020. Dostupné online [cit. November 15, 2020]. 
  28. Qualifications for Masters Invitation | Masters. www.augusta.com [online]. [cit. 2017-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Ouch! This is the Cut Rule at The Masters Golf Tournament. ThoughtCo. Dostupné online [cit. 2017-04-14]. 
  30. What happens if the Masters ends the final round tied?. SBNation.com. Dostupné online [cit. 2017-04-14]. 
  31. Awards & Trophies – 2017 Masters Tournament. www.masters.com [online]. [cit. 2017-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ROMINE, Brentley. Sam Bennett living a 'dream come true' while focused on weekend at Masters. Golf Channel. April 7, 2023. Dostupné online [cit. April 8, 2023]. 
  33. RAY, Justin. Masters 2023 analysis: 10 notes to know on Round 2, including Koepka, Mickelson, more [online]. April 7, 2023 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. 
  34. MARTIN, Sean. Sam Bennett writes a new story at the Masters Tournament [online]. PGA Tour, April 9, 2023 [cit. 2023-04-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]