Přeskočit na obsah

Thomas Masterman Hardy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Admirál Sir Thomas Masterman Hardy
Portrét admirála Hardyho z let 1836–1838 (Národní námořní muzeum v Greenwichi
Portrét admirála Hardyho z let 1836–1838 (Národní námořní muzeum v Greenwichi
Narození5. dubna 1769
Dorset
Úmrtí20. září 1839 (ve věku 70 let)
Greenwich
BydlištěPortesham House
Povolánínámořní důstojník
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
ChoťAnne Louisa Emily Berkeley[1][2]
DětiLouisa Georgiana Hardy[3]
Emily Georgiana Hardy[3]
Mary Charlotte Hardy[3]
Funkceprvní námořní lord
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Thomas Masterman Hardy (Sir Thomas Masterman Hardy, 1st Baronet Hardy of the Navy) (5. dubna 1769, Kingston Russell, Dorset, Anglie20. září 1839, Greenwich, Londýn, Anglie)[4] byl britský admirál, u Royal Navy sloužil od roku 1781. Vynikl jako námořní důstojník ve válkách proti Francii na přelomu 18. a 19. století, patřil k blízkým přátelům a spolupracovníkům admirála Nelsona. Vyznamenal se v bitvě u Trafalgaru, kde byl jako kapitán vlajkové lodi HMS Victory osobním svědkem Nelsonova úmrtí. Poté byl povýšen do šlechtického stavu (1806), v závěru své kariéry zastával funkci prvního námořního lorda (1830–1834), v roce 1837 dosáhl hodnosti admirála.

Pomník admirála Hardyho v Greenwichi

Narodil se jako mladší syn Josepha Hardyho, jeho rodištěm byl venkovský zámek Kingston Russell, který patřil rodině Mastermanů, z níž pocházela matka. Do královského námořnictva vstoupil v roce 1781, ale po roce 1782 absolvoval na pevnině středoškolské vzdělání. Znovu u námořnictva sloužil od roku 1790, během francouzských revolučních válek bojoval ve Středomoří a v roce 1796 byl již poručíkem. Zúčastnil se bitvy u mysu sv. Vincenta, v této době již patřil k nejbližším spolupracovníkům admirála Nelsona. V roce 1798 dosáhl hodnosti kapitána, s Nelsonem se zúčastnil tažení do Egypta a bitvy na Nilu. V letech 1799–1800 pobýval v Anglii, poté operoval v Baltském moři, ale kvůli poškozené lodi se nemohl zúčastnit bitvy u Kodaně (1801)[5]. S Nelsonem pronásledoval francouzskou flotilu do Karibiku, po návratu do Středomoří vedl blokádu Toulonu. Měl významnou účast na bitvě u Trafalgaru a byl osobně přítomen Nelsonově hrdinské smrti. V lednu 1806 se zúčastnil Nelsonova pohřbu v Londýně a krátce poté byl povýšen na baroneta. Od roku 1806 sloužil v Kanadě, kde se oženil s Anne Berkeley (1786–1877), dcerou svého nadřízeného admirála G. C. Berkeleye. Spolu s tchánem později sloužil u břehů Portugalska a v roce 1811 byl jmenován komodorem portugalského námořnictva. V letech 1812–1814 bojoval ve válce proti USA a po návratu do Anglie získal Řád lázně (1815).

Po napoleonských válkách převzal velení královské jachty HMS Princess Augusta a od roku 1816 byl komodorem. V roce 1819 bránil čest své manželky v souboji s vévodou z Buckinghamu, načež byl odvelen ke břehům jižní Ameriky. Zde působil v letech 1819–1824 a jeho úkolem bylo bránit Španělsku v zasahování do vzniku samostatných republik z bývalých španělských kolonií. V roce 1825 byl povýšen na kontradmirála a vedl přepravu britského vojenského kontingentu do Portugalska (1826). Poté sloužil v Lamanšském průlivu a naposledy byl aktivní na moři v roce 1827. V roce 1830 byl povýšen na viceadmirála a v Greyově vládě zastával funkci prvního námořního lorda (1830–1834), odmítl ale nabídku zúčastnit se voleb do Dolní sněmovny. Svou kariéru zakončil jako guvernér v Greenwichi (1834–1839), v roce 1837 dosáhl hodnosti admirála[6].

Hardyho památník v Dorsetu (1844)

V Kanadě se v roce 1807 oženil s Anne Berkeley (1786–1877), dcerou admirála Sira Georga Cranfielda Berkeleye (1753–1818). Anne byla neteří kanadského generálního guvernéra 4. vévody z Richmondu a dlouholetého ministra války a kolonií 3. hraběte Bathursta, mimo jiné byla také švagrovou admirála Georga Francise Seymoura. Z jejich manželství pocházely tři dcery, titul baroneta zanikl Thomasovým úmrtím.

Na počest admirála Hardyho byl v roce 1844 postaven 22 metrů vysoký památník na skále Black Down v hrabství Dorset. Místo bylo vybráno rodinou Hardy, aby obelisk mohl sloužit jako orientační bod v námořní dopravě, památník je vidět ze vzdálenosti 100 kilometrů.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • TRUCHANOVSKIJ, Vladimir: Osud admirála Nelsona; Praha, 1992 320 s. ISBN 80-204-0126-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. Kindred Britain.
  2. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  3. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. Sir Thomas Masterman Hardy na Encyclopedia Britannica dostupné online
  5. Životopis admirála Hardyho na webu Royal Naval Museum dostupné online Archivováno 16. 2. 2020 na Wayback Machine.
  6. Profesní kariéra Sira Thomase Hardyho dostupné online