hrdlo

• IPA: [ɦr̩dlɔ],  hrdlo^{? • info}

• hr-d-lo

Všeslovanské. Polské gardło, ruské горло (gorlo), srbochorvatské гр̏ло (gȑlo). Praslovanské *gъrdlo má nejblíže k litevskému gurklŷs – vole, ohryzek (v krku), staropruskému gurcle – hrdlo, vše z indoevropského *gwr̥-tlo-, podobný útvar je řecké βάραθρον (barathron) – propast, doupě. Východiskem je indoevropské *gwer- – požírat, pohlcovat, k němuž viz žrát.^[1]

• rod střední

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	hrdlo	hrdla
genitiv	hrdla	hrdel
dativ	hrdlu	hrdlům
akuzativ	hrdlo	hrdla
vokativ	hrdlo	hrdla
lokál	hrdle / hrdlu	hrdlech
instrumentál	hrdlem	hrdly

1. zadní část dutiny ústní a přední část krku
   • V hrdle se mi vzpříčila rybí kost.
2. (přeneseně) život
   • Jestli, princi, Zlatovlásku nevysvobodíš, přijdeš o hrdlo.
3. útvar nebo předmět podobný hrdlu (1)
   • Protože neměli otvírák, urazili láhvi hrdlo.
   • děložní hrdlo

1. část krku

   • angličtina: throat, (hovorově) gullet
   • francouzština: gorge ž
   • italština: gola ž
   • latina: fauces ž pomn.
   • litevština: gerklė ž, (v nářečí dzūků) koserė ž
   • němčina: Kehle ž, Hals m
   • polština: gardło s
   • romština: kirlo m, girgaňis m
   • ruština: горло s
   • řečtina: λαιμός m
   • slovenština: hrdlo s
   • staroslověnština: въіꙗ ž
   • španělština: garganta ž
2. život

   • němčina: Kragen m
3. —

1. chřtán, jícen

• hrdlový
• hrdelní
• hrdlořez
• vrdlouhat
• podhrdlí

• propadnout hrdlem
• smát se z plna hrdla
• v hrdlo lhát
• mít zlato v hrdle

• Rozcestník Hrdlo ve Wikipedii