konsenzus

• IPA: [kɔnsɛnzʊs]

• kon-sen-zus

Odvozeno z latinského consensus, příčestí minulého slovesa consentire „cítit společně“, složeniny předpony com- „společně“ a slovesa sentire — „vnímat, cítit“, jež vyšlo z protoindoevropského kořene *sent- „jít“, pravděpodobně přenesením významu ve smyslu „najít svou cestu“ resp. „v duchu ujít“.^[1]

• konsensus
• konsenz

• rod mužský neživotný

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	konsenzus	konsenzy
genitiv	konsenzu	konsenzů
dativ	konsenzu	konsenzům
akuzativ	konsenzus	konsenzy
vokativ	konsenze	konsenzy
lokál	konsenzu	konsenzech
instrumentál	konsenzem	konsenzy

1. obecná shoda či dohoda mezi členy skupiny nebo komunity

1. shoda

   • angličtina: consensus
   • francouzština: consensus m
   • italština: consenso m
   • němčina: Konsens m

• konsenzuální

• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957. Heslo konsensus.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo konsensus.
• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-. Heslo konsenzus.
• Slovník současné češtiny. Lingea, 2024. Heslo konsenzus
• Český národní korpus. Vyhledávání skrze KonText, korpus syn_v12, heslo konsenzus (nutno zadat ručně). Dále report Slovo v kostce.
• Google Books. Vyhledávání výrazu "konsenzus" pro češtinu.
• Článek Konsenzus ve Wikipedii

1. konsenzus

• Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV. . Heslo konsenzus.
• Google Books. Vyhledávání výrazu "konsenzus" pro slovenštinu.