adverbium

• IPA: [ˈʔadvɛrbɪjʊm]

• ad-ver-bi-um

• rod střední

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	adverbium	adverbia
genitiv	adverbia	adverbií
dativ	adverbiu	adverbiím
akuzativ	adverbium	adverbia
vokativ	adverbium	adverbia
lokál	adverbiu	adverbiích
instrumentál	adverbiem	adverbii

1. slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti dějů a vlastností

1. • amharština: ተውሳክ፡ግሥ
   • angličtina: adverb
   • arabština: ظَرْف
   • dánština: adverbium s
   • francouzština: adverbe m
   • hebrejština: תֹּאַר־פֹּעַל
   • italština: avverbio m
   • němčina: Adverb s, Umstandswort s
   • polština: przysłówek
   • slovenština: príslovka
   • španělština: adverbio m

1. příslovce

• adverbiální
• adverbiálně

• IPA: [ˈaðˈvæɐ̯ˀbjɔm]

Z latinského ad + verbum.

• rod střední

Substantivum (i)	Singulár		Plurál
	Neurčitý	Určitý	Neurčitý	Určitý
Nominativ	adverbium	adverbiumet	adverbier	adverbierne
Genitiv	adverbiums	adverbiumets	adverbiers	adverbiernes

1. (v jazykovědě) adverbium

1. biord